Zpátky do reality! | Příběh projektové manažerky

Zpátky do reality!

Můj diář: Jak se v práci daří i nedaří

Není tomu dlouho, co jsem se stala projektovou manažerkou jedné pražské firmy.
Rozhodla jsem se vést si takový polopracovní diář, kam si budu zaznamenávat to důležité, co se v práci a v životě děje.
O to nejzajímavější bych se s vámi čas od času ráda podělila. Pojďme na to!

Doma z pláže

Včera jsem se vrátila z pláže ve Valencii, kde jsem strávila celý týden s kamarádkou Klárou. Byla to fakt paráda! Kromě válení na pláži (a že ho nebylo vůbec málo) jsme byly i na několika výletech. Pokud máte jako já rádi historii a zajímá vás architektura, Valencie má hodně co nabídnout. S Klárou jsme se byly podívat třeba na kostel sv. Kateřiny z třináctého století. Prošly jsme se taky k budově Hedvábné burzy. Památek je tu vážně spousta, zdaleka všechno jsme neviděly. Na nějaké celodenní výšlapy bylo prostě moc vedro!
Nikdy nezapomenu na skvělé a čerstvé jídlo, kterým jsme se tu dennodenně nacpávaly. Užily jsme si dosyta mořské plody, čerstvé ovoce a španělské tapas, které vám neustále všude nabízejí.

Dokonce jsme se v baru daly do řeči se dvěma Španěly. Co se stalo ve Valencii, zůstane ve Valencii!

Klára má teď dojem, že je hrozně zamilovaná, ale jak já to vidím, tahle láska na první pohled se do týdne rozplyne.

Trocha práce z pláže

Udělala jsem dobře, že jsem nechala výběr hotelu na Kláře. Vařili výborně, skvěle se o nás starali, pláže byly nádherné a moře křišťálově čisté. Ke konci naší dovolené snů jsem si všimla problému u jednoho z mých projektů – projela jsem eWay-CRM Mobile a zjistila, že kolega něco dlouze řeší s jedním náročnějším klientem. Naštěstí jsem ale věděla přesně, o co jde. Stačil jeden rychlý telefonát!

Mít vše hotovo

Abych řekla pravdu, s knihou Davida Allena jsem nepokročila tolik, jak jsem měla v plánu. Přečetla jsem jen pár dalších stránek. Připadáte si trochu zvláštně, číst si knihu o businessu, zatímco kolem vás pobíhají děti s lopatičkami a plácají bábovky a hrady z písku.

Něco nového jsem se ale přece jen naučila. Lidská mysl dokáže v jednu chvíli „spravovat“ nanejvýš tři věci. Nedokončené myšlenky se ukládají do části našeho mozku, která obsahuje krátkodobou paměť (úplně jako RAMka v počítači). Ta má samozřejmě omezenou kapacitu, takže tam nemůžeme jednoduše nacpávat další a další myšlenky do nekonečna. Allen říká, že vždy, když naši soustředěnost vyruší myšlenka, která se vůbec nevztahuje k tomu, čemu se zrovna věnujeme, může za to právě naše přeplněná RAM. Tímhle způsobem nám mozek de facto připomíná nevyřízené úkoly. A pokud si takovou věc nepoznamenáme, jen se rozptýlí naše pozornost. Nejspíš taky znervózníme, či dokonce pocítíme úzkost.

Jak to tak zní, GTD metoda mi asi pěkně zamává s mými nepřehlednými „TO DO listy“!

Ale o tom zase příště.

 

Vaše Jana

 

PŘEDCHOZÍ DÍL