Rozhovory

Z projektového manažera profesionálním sportovcem. Jak vypadá cesta za snem v praxi?

Když někdo odchází z firmy po 10 letech, má k tomu většinou dobrý důvod. Přesně jako náš projektový manažer David Pejšek, který se rozhodl jít naplno za svým snem. V jeho případě však spíš běžet za svým snem, jelikož se rozhodl stát se profesionálním sportovcem. Přečtěte si, jak k rozhodnutí dospěl, nebo jak je složité skloubit práci projektového manažera a náročný tréninkový program.

 

Díky loňskému rozhovoru se o tobě ví i mimo naši firmu, že se závodně věnuješ triatlonu. Naši klienti ale zatím neví, že jsi se rozhodl odejít z eWay-CRM a věnovat se kariéře profesionálního sportovce naplno.

Někteří to ví.

A ti, kteří to ví, jsou ti, se kterými máš nějaké přátelštější vazby?

To ne. Bylo prostě potřeba klienty připravit na to, že v eWay-CRM postupně končím. Všem jsem neříkal, že budu dělat sport. Někteří klienti se ptali, co budu dělat, tak jsem jim řekl, že budu sportovat. Ale nijak jsem to dlouze nerozváděl.

Některé reakce ale určitě byly překvapené, ne?

Byly. Vlastně všechny. (smích)

Tak nevidí se to každý den, aby se projektový manažer vrhnul na dráhu profesionálního sportovce.

Přesně tak. Překvapivě mě všichni podporovali. Ale čekal jsem, že mi budou říkat, že jsem se zbláznil. Možná si to myslí, ale neříkají to. (smích)

A jaké byly reakce u nás ve firmě?

Taky pozitivní. Všichni mi drží palce a řekli mi, ať si za tím tvrdě jdu, pokud to tak cítím.

Kdy v tobě dozrálo rozhodnutí jít do toho naplno?

Jít do toho naplno jsem se rozhodl asi před 3 roky na jedné schůzce s klientem z BOKI Industries, který je biker a má blízko k profesionálním týmům. Zná lidi okolo Ondřeje Cinka, což je náš aktuálně nejlepší český biker, který se chystá i na olympiádu. A když jsme se na jedné schůzce loučili, bavili jsme se o triatlonu. Řekl mi, že triatlon je fakt tvrdý sport, a jestli se v něm chci někam dostat, budu tomu muset hodně obětovat.

Pak mi došlo, že má pravdu, a začal jsem systematicky trénovat. Celou dobu jsem si myslel, že to budu schopný zkombinovat s prací. Honza (pozn.: ředitel eWay-CRM) mě v tom hodně podporoval, ale nedařilo se mi to. Párkrát jsem se dokonce pohádal s trenérkou, když jsem odvolal tréninky, protože jsem potřeboval přijít dřív do práce nebo zůstat déle. Často jsem na tréninku vyřizoval i telefonáty. Když mi trenérka řekla, že jede na rok na Nový Zéland, uvědomil jsem si, že narozdíl ode mě pro svoje cíle něco dělá. To zásadní rozhodnutí ale ve mně pořád teprve klíčilo.

Ta úplně brutální facka přišla jednou pozdě večer v kanceláři. Byl tam Honza, pro kterého přijela manželka se synem, kterého jsem si pamatoval jako malé batole. A najednou do kanceláře přišel tříletý chlapák. V tu chvíli mi došlo, jak čas letí. Utekly 3 roky a nic se nestalo.

Jsou mezi tvými soupeři i další závodníci, kteří řeší podobné dilema?

Jsou. U nás není moc atletů, kteří se živí jenom závoděním. Ani nejrychlejší iron man u nás, Petr Soukup, se tím neživí. V sezóně závodí a jinak je fyzioterapeut. U většiny závodníků se setkávám s tím, pracují osm hodin denně a jejich práce po nich nevyžaduje nic dalšího.

Jak zvládáš náročný trénink a práci projektového manažera zároveň?

Teď už jedu docela velké objemy, ale předtím to bylo tak, že jsem ráno trénoval třeba od 6 do půl 8, pak jsem běžel do kanceláře, pracoval jsem do 7, doma jsem si šel do 9 lehnout, a potom jsem večer ještě trénoval. Domů jsem se tím pádem dostal třeba v půl 12, dal jsem si sprchu, připravil si jídlo na druhý den a šel jsem spát.

Na tvoje místo nyní nastupuje nový kolega Marek. Jak probíhalo předávání tvojí pracovní agendy?

Snažil jsem se ho brát na maximum schůzek s klienty. Dost se toho naučil ještě předtím. Marek je velice inteligentní, takže mu nemusím spoustu věcí vysvětlovat. Nejdéle trvalo ho naučit ovládat systém tak, aby věděl kde, co a jak klientům nastavit.

Kolik let jsi pro eWay-CRM pracoval?

Necelých 10 let.

 

David Pejšek (eWay-CRM 2013)Projektový manažer David Pejšek (v černém uprostřed) s týmem eWay-CRM (2013)

 

Ve firmě jsi začínal jako tester. Na pozici projektového manažera jsi přešel rovnou z této pozice?

Mezitím jsem byl ještě na helpdesku. To už je práci projektového manažera vcelku blízko, protože už na tebe jdou klientské požadavky, se kterými si musíš umět nějak poradit. Komunikovat s klienty přes helpdesk nebo osobně už pak není tak velký skok.

Doporučil bys každému, kdo chce pracovat jako projektový manažer v softwarové firmě, aby si nejdřív prošel zkušeností z helpdesku, případně z pozice testera?

Přijde mi to jako logický řetěz. Já jsem v tom měl velkou výhodu, a jsem za to hodně vděčný, protože jsem nebyl hozený do vody. Mohl jsem si otestovat, jak eWay-CRM funguje, a komunikovat to s Romanem (pozn.: ředitel vývoje eWay-CRM). Klientské požadavky na helpdesku jsem pak mohl snáz odbavovat. V tom jsem měl výhodu, že jsem měl možnost ten systém poznat z více stran a těžit z toho.

Zároveň jsi byl u toho, když eWay-CRM rostla. Projevovalo se to nějak časem na tvojí práci?

eWay-CRM se za těch 10 let neuvěřitelně posunula. Implementace probíhá daleko jednodušeji. Minimálně po technické stránce. Ale zároveň se dostáváme k daleko větším a náročnějším klientům. Když jsem začínal implementovat eWay-CRM, tak jsem za velký projekt považoval i 5 uživatelů. Dnes se bavíme o desítkách uživatelů.

10 let je opravdu dlouhá doba. Určitě vám při implementaci pomáhají nové funkce jako třeba teď nový průvodce importem dat z Excelu.

Přesně tak, to jsou funkce, díky kterým ten systém hodně vyrostl.

Ale projektoví manažeři pořád o práci nepřijdou. S tím, jak se posouvá standard CRM systémů, tak se jistě objevují i nové náročnější požadavky klientů.

Implementace umí být čím dál náročnější. Ale překvapivé je, že spousta velkých klientů ani nechce implementovat systém v plném rozsahu, a stačí jim, když naimplementujeme Společnosti, Kontakty, Příležitosti a Deníky. A někdy mám naopak u klienta 5 uživatelů a zdokonalujeme každý detail.

Takže neplatí, že čím větší firma tím náročnější implementace?

Implementace se neskládá jen z uvedení systému v chod a nastavení nějakých funkcí. Klient, který má 20, 30, nebo 100 uživatelů, bývá náročný hlavně v supportu a školení uživatelů. A potom už platí, že čím větší klient, tím je implementace náročnější.

 

David Pejšek při Mistrovství České republiky v duatlonu 2016David Pejšek při Mistrovství České republiky v duatlonu 2016

 

Vraťme se ještě na chvíli k triatlonu. Jak to momentálně vypadá s trénováním a se závody?

Se závody to vypadá špatně. Žádné termíny zatím nejsou jisté, takže příští sezóna je pro mě zatím zavřená. Ale tréninky jsou v pohodě. Mám daleko víc času a trénovat chodím s čistou hlavou. A hlavně začíná zima. Zimní příprava je super, protože závody jsou ještě daleko a nemusíš pilovat formu. Pracuješ na základech, stavíš si sportovní základnu, takže tréninky ani tolik nebolí. Zimní příprava mě hodně baví. Jsou to takové tréninkové prázdniny.

Jak je to možné? Fotbalisté vždycky říkali, že zimní příprava jsou kruté galeje.

Fotbalisti jsou trapní. (smích) Ne, dělám si srandu. Pokud cílíš tréninkový plán na nějaký konkrétní závod, tak je rozdělený do několika úseků. První je adaptace těla na to, co ho čeká. Což třeba u běhu znamená, že bys měl běhat víc kilometrů v nižších intenzitách. Buduješ si tak právě základy. A v téhle době, kolem listopadu, se vždy začíná. V této fázi mám čas při tréninku poslouchat podcasty, hudbu, a přemýšlet nad čím potřebuji. Proto si zimní přípravu užívám. Ale možná to je specifikum vytrvalostních sportů. Nevím, jak to mají fotbalisti.

Když už mluvíme o vytrvalosti, v posledním rozhovoru jste se bavili o ultramaratonu. A já se divím, že tam nezazněla otázka, jaký nejdelší závod jsi doběhnul?

104 kilometrů při závodě Silva Nortica Run. Uběhnul jsem to za necelých 14 hodin. Ten závod ale nebyl tak náročný. Celkové převýšení bylo snad 1500 metrů.

Jasně, 100 kilometrů je úplná brnkačka. (smích)

Ale ne, vzdálenost určitě byla dlouhá. Když jsem ultramaratony začínal běhat, tak jsem vůbec nevěděl, co to znamená běhat ultramaraton. Nejdelší závod, jaký jsem do té doby uběhnul, bylo okolo 23 kilometrů v horách. A docela jsem se cítil dobře. Po tomhle závodu jsem se přihlásil na další 60 kilometrů dlouhý. A tam jsem opravdu zjistil, co je to ultramaraton. I když to bylo náročné, začalo mě to bavit. Tak jsem začal startovat každý druhý týden na podobných závodech a potom to končilo tou Nortikou.

Přemýšlel jsi už do budoucna, co budeš dělat, až pověsíš kolo, plavky a běžecké boty na hřebík?

Ne. Vůbec ne. V tuto chvíli je to ostrostřelba. Vůbec nevím, jak to dopadne a co budu dělat, až skončím. To jsou zatím zavřené dveře. Uvidíme, co tam bude, až k nim přijdu a otevřu je.

 

Davide, děkujeme ti za obrovský kus práce, kterou jsi pro eWay-CRM odvedl. Doufáme, že v triatlonu se budeš neustále posouvat dopředu tak, jako jsi pomohl dostat dopředu eWay-CRM, a přejeme ti spoustu sportovních i životních úspěchů.

eWay-Srdcaři

Ondřej Svoboda
25. 11. 2020
Sdílet: