Rozhovory

Ondřej Svoboda: Jsem introvert, vyjadřuju se snadněji na blogu

eWay-CRM dynamicky roste a rozrůstá se i její marketingový tým. Už téměř tři měsíce se content marketingu a především textům věnuje sympatický Ondra Svoboda. Ondra je taková klidná opora týmu, zároveň však přináší bezpočet energických nápadů. Jak se říká ,klame tělem'. 

 

V eWay-CRM zatím nepracuješ dlouho. Co tě sem přivedlo?

Považuji se za takového univerzála, kterého baví psaní, online marketing, tvorba a správa webů a práce s videem i audiem. Takže jsem hledal místo, kde bych pokud možno všechno mohl uplatnit.

 

Co jsi dělal předtím?

Dělal jsem spoustu věcí. Naposledy jsem pracoval pro golfový e-shop. Měl jsem na starosti expanzi na britský trh.

 

To je zajímavé. eWay-CRM má hlavní zaměření na USA. Je to pro tebe výzva?

Výzva to určitě je. Už teď po necelých 3 měsících zjišťuji, že jejich mentalita je úplně odlišná. Nejen ve srovnání s Evropany, ale i s Brity. I Britové mají jiný mindset než zbytek Evropy.

Ondřej Svoboda

 

Co je pro tebe největší výzvou na americkém klientovi?

Vůbec objevit způsob, jak s ním komunikovat, jakými kanály oslovovat naše klienty. Mám před sebou běh na dlouhou trať.

 

Nebuď tak skromný. Zatím se zdá, že komunikace přes sociální sítě je tvojí silnou stránkou. Je to také proto, že máš svůj vlastní blog?

Určitě. Byl jsem také zhruba 5 let šéfredaktorem online hudebního magazínu. I to mě hodně naučilo. Rád se v online marketingu dál vzdělávám, pořád je se co učit a baví mě to.

 

K hudbě se dostaneme později. Jsi docela neobvyklý případ mezi kolegy, jelikož se naplno věnuješ ne jednomu, ale hned dvěma koníčkům. Než jsi nastoupil, velmi nás zaujal tvůj food blog. Proč zrovna food blog?

O vlastním food blogu jsem nikdy nesnil. Je potřeba dodat, že je to veganský blog. Chtěl jsem nějakým způsobem přispět ke zviditelnění veganství, ať už z etických nebo environmentálních důvodů. Jenže jsem introvert a pochody, demonstrace nebo nedej bože přednášky nejsou nic pro mě. Takže jsem zvolil tuto cestu. Navíc mě baví vařit.

 

Je to tam vidět, protože tvůj blog se věnuje podstatě jídla. Jsou tam recepty a nápady. Je vidět, že rád vaříš.

Ano, to je jeden z důvodů. Moje máma a babička si recepty zapisovaly do sešitů. Já bych ten sešit někde pořád lovil. Tak jsem si chtěl udělat takový elektronický sešit, který bude zároveň k dispozici všem.

 

Jak dlouho jsi veganem?

Je to asi deset let, co jsem začal s vegetariánstvím. Vegan jsem od roku 2014.

 

Zajímavé na tvém blogu je, že se opravdu věnuješ jídlu. Je to vyloženě food blog. Proč jsi nešel třeba cestou recenzí restaurací?

Já je tam mám, doporučuji, ale nejdu vyloženě cestou recenze. Nejsem kritik. Nemyslím si, že bych byl nějaká autorita v tomto směru. A už vůbec nechci někoho špinit. Prostě chci jenom doporučit lidem, kteří chtějí jíst vegansky, kde se dobře nají.

 

Nicméně mi to nedá nezeptat se, proč jsi nezvolil komerční cestu. Prostě navštívit restauraci, vše nafotit na Instagram a pak na tom vydělávat. Proč jsi zvolil tu obtížnější a zároveň nekomerční cestu?

Při téhle odpovědi si trochu pomůžu myšlenkou, kterou mě hodně ovlivnil Onetwo, frontman kapely Navigators, se kterým jsem kdysi dělal rozhovor. Stěžejní je, že si peníze zvládnu zajistit jinak a věci, které mě v životě naplňují, ať už je to hudba nebo veganství, nechci dělat živobytím. Nejspíš je to jediný způsob, jak se dnes dají tyto věci dělat, abych mohl někoho s čistým svědomím inspirovat.

 

Máš nějakou ambici se svým blogem?

Než jsem s blogem začal, byla jednou z hlavních myšlenek, že se při jeho tvorbě budu zdokonalovat v práci s WordPressem, grafice a úpravě fotografií, psaní, práci se sociálními sítěmi a SEO optimalizaci. Příkladem takové ambice bylo, abych můj blog na některé vyhledávací dotazy dostal na přední pozice na Googlu. A postupně se to docela daří. Takovou vedlejší ambicí by mohlo být využití prostoru na webu pro reklamu. Ale to by nesmělo být v rozporu s mými etickými zásadami. Mohl by to být třeba nějaký bio obchod nebo tak.

 

Už jsme nakousli tvůj druhý koníček, kterým je hudba. Ty se naplno věnuješ nejen veganství, ale také pravidelně hraješ jako DJ. Je to pravda?

Ano, hraji jazz, latino, funk, soul a spoustu dalších žánrů. A skutečně pravidelně jsem hrával spíš před mým odjezdem do Anglie, kde jsem rok a půl žil.

 

Vinyly jsou dnes zase velmi populární. Proč zrovna vinyl?

Důvodů je víc. Je to jednak zvuk. A pak je to úžasný formát. Velký krásný obal přímo vybízí k tomu v klidu si sednout na gauč a vychutnávat samotnou hudbu.

 

Ty vinyly si vozíš, když hraješ?

Ano. Někdy je docela obtížné se s nimi přesouvat. Vozím je v batohu. Vejde se do něj až 50 vinylů.

 

Na akci si vezeš 50 vinylů?

Když je to celovečerní akce, a ne jen hraní na hodinu nebo dvě, tak je to v podstatě nutnost.

 

Na čem hraješ?

Mám doma mixpult a dva původní gramofony Technics 1200. V DJ komunitě jsou uznávány jako dodnes nepřekonané.

 

Jak jsi je sehnal?

Od kamaráda, se kterým pravidelně hrajeme ve dvojici. Sehnat se dají i dnes, ale ceny se vyšplhaly neuvěřitelně nahoru, jelikož už se přestaly vyrábět.

 

Kde většinou v Praze hraješ?

Poslední roky mám aktivnější letní sezonu. Můj oblíbený prostor je třeba Containall ve Stromovce. Z klubových prostorů pak nejradši hraji v Jazz Docku.

 

Máš v hudbě nějaké ambice nebo sny?

Ambice se posouvají s časem. Původem jsem z Klášterce nad Ohří a ze začátku jsem jako kluk z malého města nebyl moc ambiciózní. Říká se, že nic není nemožné. Ale pro mě, introverta, bylo kdysi téměř vše nemožné. Láskou k hudbě nebo čemukoliv jinému ale člověk všechno dožene. Stačí věci dělat naplno a postupně pak všechno jde. Vlastně takto posouvám vlastní hranice. Najednou jsme dělali hudební magazín. Pak jsem se začal věnovat hraní a taky to šlo. A najednou jsem hrál v Jazz Docku, což byl můj splněný sen, o kterém jsem předtím ani nevěděl, že ho mám.

 

Jak se ti daří skloubit práci a dva časově náročné koníčky?

Abych pravdu řekl nedaří. Food blog jde docela stranou. Pokud bych měl sestavit žebříček, bylo by to v pořadí práce, hudba a nakonec food blog.

Petra Kováčová
23. 1. 2020
Sdílet: