Rozhovory

Jan Lalinský: Principy jujutsu mě učí nezaleknout se výzvy a jít si za svým

Kdo jiný by měl stát v čele společnosti než opravdový bojovník. Ředitel eWay-CRM, Jan Lalinský, se ve volném čase věnuje bojovému stylu jujutsu a o tom, jak se k němu dostal, jak ho inspiroval v osobním i profesním životě, čeho v jujutsu dosáhl a mnohém dalším se rozpovídal v následujících řádcích.

 

Jaké jsou tvoje začátky? Kdy a jak jsi se k jujutsu dostal?

Moje začátky sahají až do dětství. Do filmů s Van Dammem, Seagalem, ale i se Schwarzeneggerem a s dalšími. Chtěl jsem tehdy být velký bojovník a válečník. Tak jsem v deseti přemluvil tátu, aby mě dal na karate. Pocházím z malé vesnice, a tak jsem dojížděl do města, kde asi po roce školu zavřeli. Takže jsem musel čekat až na vysokou, kde jsme si mohli vybírat sport, který nás zajímá. A tam jsem přišel do styku s jujutsu.

 

Mělo už tehdy nějaký význam, proč sis vybral konkrétně jujutsu?

Ne, měli jsme možnost vybrat si jujutsu nebo aikido, a tak jsem si vybral jujutsu, aniž bych věděl, do čeho jdu. Zprvu mě to ani kvůli způsobu výuky příliš neoslovovalo. I tak ale cítím, že jsem právě tady propadl bojovému umění. Takže jsem si našel kung-fu. To mě ale po roce přestalo bavit, a tak jsem dal druhou šanci jujutsu. To už jsem si našel opravdovou školu, kam jsem chodil dvakrát týdně.

 

Zmínil jsi nějaké své filmové vzory v souvislosti s bojovým uměním. Našel bys nějaké vzory i ve světě podnikání?

Současný svět podnikání je na můj vkus až příliš ovládaný PR a já v něm proto jen velmi složitě hledám vzory. Je to taková hra, která se asi hrát musí, ale mě spíš oslovují skromní lidé, kteří jsou pracovití, mají nějakou vizi a jdou za ní.

 

Jan Lalinský, ředitel eWay-CRM

 

Pracovitý jistě musí být i žák jujutsu. Kolik času podle tebe potřebuje nováček, aby jujutsu opravdu ovládl a dokázal se jím ubránit?

Paradoxně čím déle studuješ, tím víc přicházíš na to, jak moc aplikaci jakéhokoliv bojového stylu ovlivňují faktory, které nemáš pod kontrolou. Záleží na tom, jestli je útočník sám, jestli ovládá také nějaký bojový a jestli tě nějak překvapí. Nováčci si přitom často myslí, že jakmile se naučí 3 techniky, tak se ubrání. Sebevědomí obvykle v první fázi studia roste, ale potom se to u většiny lidí zlomí a přichází přirozená pokora.

 

Myslíš si, že je jujutsu efektivnější technikou sebeobrany, než jiné bojové sporty?

Pokud se dělá správně, tak ano. Přestože existují soutěže, zejména v brazilském jiu-jitsu, původní jujutsu není sport. Je to komplexní bojový systém, který sloužil samurajům v boji. Používáš v něm údery všemi částmi těla, hody, páky, kopy, bojuješ na zemi i v postoji. Jiné styly, které jsou zároveň sportem, mají svá pravidla a nepřipraví tě na reálné situace, kde je možné všechno. Proto si myslím, že je to nejefektivnější způsob boje, který lidstvo zná.

 

Lze nějak stručně vysvětlit rozdíl mezi původním a brazilským jiu-jitsu?

Stručně odpovědět nelze, ale pokusím se to zjednodušit, i když vím, že mě za to může spousta lidí pranýřovat. Brazilské jiu-jitsu je sport, ve kterém máš povolené a zakázané techniky a váhové i výkonnostní kategorie, které spolu navzájem nezápasí. Zatímco to původní japonské jujutsu je boj beze zbraně pro samuraje – pro vojáky. Byl to vojenský styl, kde se zabíjelo. Jeho dnešní podoba se ale v mnoha školách posunula spíš do bojového umění, které se bohužel také velmi vzdálilo od aplikovatelnosti v praxi. Ani jeden přístup dnes nemá blízko k sebeobraně, ke které bylo původní jujutsu určeno.

 

Podle principů jujutsu vede k plnému využití fyzické i duchovní energie při realizaci zamýšleného záměru. Ty sám působíš při práci velice energicky. Nemá v tom jujutsu náhodou prsty?

Myslím si, že je to spíš o osobnosti člověka než o jujutsu. Ale ano, v ryzí podstatě jujutsu tvrdí, že pokud se pro nějaký úder nebo techniku rozhodneš, tak jí aplikuješ celou svojí bytostí. Nejen svými svaly, ale i myšlenkou. A nezastaví tě ani to, že soupeř provede protiúder. Můžeš se setkat s tím, že soupeř je silnější, čehož se spousta lidí zalekne a techniku nedovede do konce. Principy jujutsu tě ale učí jít si za svým. A to se dá samozřejmě aplikovat i v jiných oblastech života.

 

Možná jsi mi to teď trochu naznačil, ale dalo ti jiu jitsu nějakou inspiraci, kterou sis přenesl do podnikání?

Ano, jednak je to ten drive, a pak se setkávám i s požadavkem na to, abych učil ostatní, a tím pádem si mohl vyzkoušet, jak opravdu rozumím těm jednotlivým technikám a principům. Protože tím, že to učíš, tak sám sebe testuješ. A přišel jsem na to, že ten systém výuky je v principu hodně blízko výuce našich zaměstnanců i zákazníků. Takže mi systém výuky jujutsu hodně pomohl si ledacos uvědomit. Třeba rozdíl v přístupu k výuce nováčků a zkušených uživatelů, respektive bojovníků.

 

Představuje pro tebe jujutsu nejlepší formu relaxace po pracovním výkonu?

Když vím, že budu vést třídu, tak to není relaxace vůbec, protože se na tu hodinu musím svědomitě připravit. Ale když mám ten komfort přijít na trénink sám za sebe a jen si užívat pohyb, techniky a cvičení, tak potom je to veliká radost. Obzvlášť když děláme něco, co mi jde. Protože jsou techniky, které mi nejdou a pořád je musím pilovat. Pořád je co zlepšovat.

 

Ty dokonce i vedeš třídu?

Já mám druhý dan, což je označení pro druhý mistrovský stupeň. První černý pás představuje první dan, za pár let můžeš dostat druhý, a tak to jde dál až k desátému danu. Desátý dan má většinou zakladatel školy. V japonštině má titul soke. A mezi mnou a sokem je celá řada úrovní, na kterých se většina lidí někde zastaví. Já mám tedy druhý dan a s tím mi byl udělen titul sensei, což mě v naší škole technicky zplnomocňuje oficiálně vést třídy.

 

Dalo by se říct, že jsi i takový sensei eWay-CRM.

Je to tak. Manželce jsem doma řekl, ať mi říká sensei. Nějak se to neujalo. (smích)

Ondřej Svoboda
30. 1. 2020
Sdílet: