Rozhovory

Jaké to je, když se obchodník stará o klienty z celého světa

Náš obchodník Greg, který je původem z Kanady, pečuje o naše anglicky mluvící klienty z celého světa. Zní to jako náročný úkol? Také je. Pokud vás zajímá, jak je složitá organizace času, jak se Greg do Prahy vlastně dostal nebo jaký je rozdíl mezi pracovním prostředím v Čechách a v Kanadě, přečtěte si následující rozhovor.

 

Jak dlouho pracuješ pro eWay-CRM?

2 roky.

 

A jak dlouho žiješ v České republice?

V srpnu to budou 3 roky.

 

Co tě vlastně do Prahy přivedlo?

S mojí přítelkyní jsme se potkali v práci v Kanadě, kde jsem pracoval jako obchodník. Ona je z Čech, a tak byla v Kanadě na pracovní vízum. Jakmile jí vízum vypršelo, necítili jsme, že by nás něco v Torontu drželo, a tak jsme se rozhodli, že se přestěhujeme do Čech. Prahu jsem navštívil už rok předtím, než jsme se nastěhovali. Měl jsem tehdy možnost vidět typickou šedou zimu bez sněhu, což je v posledních letech bohužel typické i pro jižní Ontario.

 

Jaký byl tvůj první dojem, když jsi sem přijel?

Když jsem poprvé přijel, měl jsem zažitý severoamerický stereotyp o tom, jaké to tu nejspíš bude. V podstatě u nás nemáme ponětí o tom, co je východně od Německa. Když jsem přijel do Prahy, jeli jsme vlakem do centra města kolem nějakých polorozpadlých domů, a tak jsou často hlavně ve starších filmech vyobrazovány země „východní Evropy“. Tyto stereotypy jako „žijete v Československu – ne dnes už je to Česká republika“ nebo „je to blízko Jugoslávii“ se bohužel musí stále vyvracet. Je zkrátka potřeba si uvědomit, že to bylo před třiceti lety. Vzpomínám si, jak jsem vyrůstal a slýchával o Československu, Jugoslávii a Kosovu. Netušil jsem, kde ty země leží nebo jak se věci vyřešily. Ale jakmile zprávy přestaly informovat o dění v těchto zemích, zmizely z očí veřejnosti.

 

V kontextu Severní Ameriky je v Evropě všechno relativně blízko, takže tě z toho asi nikdo nemůže vinit.

Je pravda, že se tu za 4 hodiny skoro dostaneš z jednoho konce republiky na druhý. U nás bys musel jet 4 hodiny z Toronta jen aby ses dostal do druhého nejbližšího velkého města. První větší road trip, který jsem absolvoval, byl z Toronta do jednoho města v Quebeku, několik hodin od hlavního města Ottawy, a ten trval 12 hodin.

 

Jak jsi se dostal do eWay-CRM?

Dřív jsem se věnoval grafickému designu. Většina lidí, se kterými jsem pracoval, mluvila jenom česky nebo jen trochu anglicky. A navíc chtěli, abych s nimi spolupracoval externě, ale já potřebuji být zaměstnanec kvůli pojištění, vízům atd.

Vzhledem k tomu, že mám zkušenosti jako obchodník, rozhodl jsem se hledat práci na této pozici. Po měsíci hledání jsem našel inzerát, ve kterém hledali obchodníka s plynulou angličtinou, bez potřeby znalosti češtiny. Tak jsem se rozhodl, že to zkusím.

 

Zmínil jsi svoje zkušenosti na pozici obchodníka. Co jsi vlastně dělal v Kanadě?

Mám přibližně 15 let praxe z prodeje. Dělal jsem vše od velkoobchodu, přes kamenné obchody, obchodní řetězce a prodej po telefonu, až po podomní prodej. A navíc, jak už jsem zmínil, jsem se živil i jako grafik freelancer. Pracoval jsem zkrátka ve všech možných typech prodejního prostředí.

 

Gregory Nakashima
Gregory Nakashima, obchodník eWay-CRM

 

Co si myslíš o práci v české společnosti? Vnímáš nějaký rozdíl ve srovnání s prací v Kanadě?

Atmosféra na pracovišti je velice odlišná. Ve většině firem, ve kterých jsem v Kanadě pracoval, byla v některých ohledech vysoká očekávání a většinou ve velice negativním smyslu.

 

Máš na mysli hlavně tlak?

S tlakem na výkon nemám problém. Mám na mysli špatný management nebo firemní kulturu. Tlak byl spíše v tom, že musíš každý den přijít do práce pozitivně naladěný a s úsměvem na tváři. Neříkám, že bych chtěl přicházet otrávený, ale někdy jsou dny, kdy prostě nevyzařuješ tolik energie, ale stejně odvedeš dobrou práci. Pokud bys jela pracovat do Kanady nebo USA, připrav se na to, že se tě budou kolegové ptát, jestli je všechno v pořádku, pokud se nebudeš usmívat. Někdy bys byla ale radši, kdyby tě nechali být.

Co se mi líbí na práci v Čechách, je jistá míra samostatnosti. Neříkají ti tu jen „tohle má být výsledek a následuj přesně tyhle kroky“ nebo „už to budeš mít“ jako v Kanadě. Pokud firma zaměstnance dobře zaškolí, měla by věřit, že svou práci odvede dobře. Jakmile manažeři přistupují k mikromanagementu, svědčí to o tom, že nevěří svým zaměstnancům a v jejich schopnosti, což ve výsledku sráží jejich motivaci a produktivitu. Firmy pak často viní zaměstnance, že nejsou dost dobří, ale problém začíná právě u managementu. Jakmile máte silný management, a zaměstnance učíte, jak dělat dobře svoji práci, a věříte jim, dočkáte se od nich mnohem lepších výsledků. Ve sportu nese zodpovědnost za výsledky také trenér a ne tým.

 

A jak je to v eWay-CRM? Věří ti naše společnost více?

Myslím si, že ano. Starám se nejen o americké klienty, ale i o anglicky mluvící z celého světa.

 

To je na tvojí práci zajímavé. Pracuješ s klienty od Nového Zélandu až po Hawai. Jak se vypořádáváš s časovým posunem?

Není to zrovna nejjednodušší, ale jsem zvyklý pracovat v pozdních hodinách. Pochopitelně si ale musím efektivně organizovat práci. V Austrálii hodně komunikuji přes e-mail a plánuji si po sobě jdoucí schůzky v konkrétní dny. Naopak Velká Británie je blízko, takže tam je to mnohem jednodušší.

 

A co Severní Amerika? Na tu se zaměřujeme především.

Východní pobřeží se spravuje snadno, tam časový posun není tak veliký. Jejich pracovní den končí přibližně o půlnoci našeho času. Na Novém Zélandu je časový posun 12 hodin. A Austrálie je občas trochu problém. Tam je hned několik časových zón.

 

To znamená, že máš velice nepravidelnou pracovní dobu.

Snažím se organizovat si čas podobně, jako kdybych pracoval od 9 do 5, ale mění se to každý den. Většinou vstávám v 10 nebo v 11 hodin a chodím spát ve 3 nebo ve 4 hodiny. Tahle práce je větší výzva, než kdybych měl běžnou pracovní dobu. Vyžaduje to větší flexibilitu.

 

A co tvůj soukromý život? Můžeš si ho nějak naplánovat? Daří se ti vyvážit pracovní a soukromý život?

Upřímně říkám, že ne. Jak říkám, je to výzva. Nemůžu jen tak říct „jdeme na večeři“.

 

A nemůžeš jít ani na snídani.

Ne, protože přítelkyně má běžnou pracovní dobu. Nicméně jsou dny, kdy se starám o klienty z Evropy, a tehdy mám volné večery. Nebo si můžu udělat případně 4 hodiny přestávku a pokračovat později. To je jedna z věcí, která se mi tu líbí ve srovnání s americkými společnostmi, kde by ti prostě řekli, ať pokračuješ v práci. Takže když si chci někam vyjít, potřebuji to vědět alespoň 2 dny předem, abych se mohl ujistit, že nemám žádné jednání.

 

Musíš být vážně dobrý v plánování.

Ne, jsem v tom hrozný. Tedy býval jsem, ale teď už zkrátka nemám ten luxus dělání věcí na poslední chvíli, jako jsem mohl dříve. Je to pro mě určitě změna k lepšímu.

 

A jak to máš s pátky? Většinou se lidí těší na víkend, ale ty v pátek pořád pracuješ, ne?

Většinou ano. Ale někteří stálí klienti vědí, že pracuji v České republice a snaží se mi vyjít vstříc tím, že si se mnou naplánují schůzku třeba v 6 nebo 7 ráno jejich času, což mi opravdu pomůže a oceňuji to.

 

Jednáš s našimi anglicky mluvícími klienty. Z jakých oblastí podnikání pocházejí?

Prakticky ze všech oblastí podnikání. Máme naše jednotlivé uživatele, kteří by mohli být konzultantem nebo novým vlastníkem firmy ve větších organizacích, jako jsou účetní nebo právní firmy, výrobci a distributoři, nebo dodavatelé. Kromě toho, že chtějí pracovat v Outlooku, nemá většina mých klientů mezi sebou mnoho společného. Zejména pokud jde o to, jak používají eWay-CRM. Takže je příjemné moct s nimi procházet jejich požadavky a vize a pomoci jim postavit systém, který je přizpůsoben jejich potřebám.

Petra Kováčová
29. 7. 2020
Sdílet: