Rozhovor: Práce s tátou pro mě byla ta nejlepší škola na světě

FSQC založil v roce 2011 Arlen Keller, který má již více než 45 let zkušeností v potravinářském a nápojovém průmyslu. Pracoval také ve firmách, které časopis Fortune zařadil mezi 500 nejvýdělečnějších firem v USA. FSQC sídlí v USA a pomáhá výrobcům potravin, balírnám a distribučním společnostem dodržovat předpisy, získávat certifikace a nastavovat programy bezpečnosti potravin, včetně různých školení.

I když Hannah neměla vždy v plánu pracovat se svým otcem, časem si uvědomila, že to pro ni je ta nejlepší byznys škola na světě. Díky práci se zkušeným a úspěšným podnikatelem dostala Hannah možnost se v podnikatelském sektoru celkově zlepšit a stát se odbornicí potravinářského průmyslu.

Hannah sice změnila obor, ale zkušenosti ze svého předchozího zaměstnání, kde pracovala jako farmářka a krajinářka, využívá i v jejich rodinné firmě. Před tím, než začala pracovat se svým otcem, chtěla studovat chov koní. Po zvážení možností ale přešla na obchod a marketing. Stejně jako mladý Aldo Gucci, který miloval jezdectví a pracoval na částečný úvazek v prvním obchodě svého otce, se Hannah od jezdeckého světa neodtrhla. Zvládá obojí, zajímá se o koně a stará se o firmu, kterou možná jednou zdědí.

S Hannou jsme si o tom, jaké to je pracovat v rodinném podniku popovídali v její kanceláři v Doveru v Pensylvánii. Dotkly jsme se tématu bezpečnosti potravin, jak se prodej jejich služby liší od prodeje fyzického produktu a jak jí práce v tomto oboru změnila pohled na jídlo jako takové.

Začněme zlehka. Kdy a proč vznikla společnost Food Safety and Quality Consultants (FSQC)?

Můj táta pracoval v potravinářském průmyslu dlouho. Měl mnoho zkušeností s prací pro ty největší hráče v oboru. Téměř 24 let pracoval pro Hershey Company a 10 let pro Central Coca Cola.

V Hershey prováděl spoustu interních auditů. Věděl, jak skvěle mají systém bezpečnosti potravin nastaven, ale všiml si díry na trhu. Mnoho společností se snažilo získat certifikaci podle konkrétních norem bezpečnosti potravin, jako je Safe Quality Food - globálně uznávaný systém řízení bezpečnosti a kvality potravin. Ale nevěděli, jak na to. Táta věděl, co je k tomu potřeba, a tak se rozhodl sám sebe nabídnout.

A tak zhruba před 12 lety začal s poradenstvím. Dodnes firmám pomáhá s dodržováním norem bezpečnosti potravin a získáváním certifikací.

Jak jste se dostala do tátovy firmy a co jste dělala předtím?

Když jsem byla na vysoké škole, potřeboval pomoci. Já v tu dobu hledala práci na částečný úvazek, a tak jsme se dohodli. Nakonec jsem ale z naší firmy neodešla. Než jsem nastoupila sem, měla jsem spoustu různých zaměstnání, ale toto bylo mým prvním v oblasti bezpečnosti potravin.

Na vysokou jsem nastoupila později, když mi bylo asi 24. Po absolvování střední školy jsem pár let pracovala v obchodě se starožitnostmi. Poté jsem dva roky dělala na farmě s koňmi. Tam jsem se do nich zamilovala. A po farmě jsem přesedlala a dva roky jsem pracovala ve firmě, která prováděla terénní úpravy. Byla to dost náročná práce, ale člověk se tam alespoň nenudil. Poté jsem se rozhodla vrátit na vysokou školu a asi po dvou semestrech jsem začala pracovat v naší rodinné firmě.

Láska ke koním mi nedovoluje se od nich vzdálit, proto stále pracuji na farmě v Gettysburgu, Shining Starts Therapeutic Ministries (SSTM), na částečný úvazek. V SSTM jsem začínala jako dobrovolnice. Po nějaké době mě oslovil kamarád, který mi říkal, že jim chybí vedoucí koní na terapeutické lekce. V tu dobu jsem jim vypomohla a zbytek studia vysoké školy jsem pokračovala v dobrovolnictví.

Když se naskytla příležitost stát se zaměstnancem SSTM, okamžitě jsem se přihlásila do výběrového řízení. Díky tomu jsem zůstala ve světě koní. Zkušenosti s prací s koňmi jsou pro mne neocenitelné a v tu dobu byla spolupráce výhodná pro obě strany. Neskutečně si vážím toho, že mohu pracovat jak v rodinné firmě, tak se dále věnovat zvířatům, které miluji.

Jaké rozhodnutí pro vás bylo v životě tím nejtěžším?

Asi opustit první práci na farmě. Milovala jsem ji, ale nemohla jsem se tam udržet. Chyběla mi praxe. Pokud nemáte s prací s koňmi zkušenosti, nedostanete dobře zaplaceno a nedostanete ani pozici, na které můžete zůstat nějakou delší dobu. Toto rozhodnutí bylo náročné v tom, že mě práce naplňovala, ale zároveň jsem věděla, že tam není žádný kariérní růst. Rozhodla jsem se tedy jít jinam.

Když jsem byla na vysoké škole, pohrávala jsem si s myšlenkou přejít na prestižnější univerzitu, kde bych mohla studovat chov koní, nebo tomu podobný obor. Chtěla jsem se koním zkrátka více věnovat. Když nad tím teď uvažuji, mohla jsem to udělat, ale nebyla jsem si jistá, zda by bylo kam kariérně růst.

Místo dokončení bakalářského studia v oboru chovu koní jsem se rozhodla dokončit studium na vysoké škole Harrisburg Area Community College. Získala jsem dva přidružené tituly, jeden z obchodu a jeden z marketingu. Uvědomila jsem si, že mě vlastně byznys a marketing fascinuje. Díky dosaženému vzdělání jsem tak mohla tímto směrem pokračovat.

Co vás na vaší práci nejvíce baví a jak vypadá váš běžný den?

Nejvíce mě baví design. Ať už navrhuji vzory e-mailů, nebo náš web, vždy si to užívám. Většinu času zůstávám v kanceláři a dělám spoustu administrativní a spíše zákulisní práce.

Má práce celkově závisí na potřebách našich klientů. Zda chtějí podporu v jejich podniku, nebo mimo něj, dokumentaci, nebo audit. Táta někdy bývá v kanceláři, jindy jezdí po továrnách. Vše se odvíjí od velikosti klientovy firmy.

Co si myslíte, že vám a vašemu otci pomohlo firmu rozšířit?

Když můj táta začínal, měl už spoustu zkušeností s prací v různých amerických státech. Měl mnoho kontaktů, což byla pro firmu velmi dobrá startovací čára. Doporučení také hrálo velkou roli. Snažíme se zaměřovat více na východní část Spojených států, především kvůli nákladnému cestování. Nemáme ale problém navštěvovat své klienty v jakémkoliv americkém státě.

S kolika klienty jste doposud spolupracovali a jak často se vám daří si jejich loajalitu získat?

Od mého nástupu jsme spolupracovali minimálně s 50 klienty. Někteří lidé k nám přijdou, protože potřebují jednorázovou pomoc. Jiní chtějí získat certifikaci a tím pádem potřebují pomoc opakovaně. Většina klientů spadá do té druhé kategorie a spolupracujeme s nimi třeba rok. To však neznamená každodenní návštěvy a školení. Provádíme je například jednou za měsíc.

Někteří naši klienti potřebují ukázat, co je potřeba udělat a jak to provést. Poté jsou už schopni fungovat sami. Mohou se na nás jednou za čas obrátit, ale vcelku nepotřebují rozsáhlé poradenství. Vše ale záleží na individuálních potřebách klienta.

Pomáhá i vám někdo z rodiny?

Občas mi pomáhá moje máma, Pam. Děláme prezenční školení bezpečnosti potravin pro spoustu firem, což je časově velmi náročné. Takže máma jezdí na několik školení s tátou a vlastně mě tak zastupuje. V rámci školení musejí naši klienti vytvořit fiktivní společnost a navrhnout systém bezpečnosti potravin v ní. K tomuto máme spoustu různých materiálů, které jim mohou napovědět a pomoct.

Na mámě je administrativa spojená se školeními. Táta totiž mívá plné ruce práce s prezentací. Potřebuje někoho, kdo zarezervuje učebny, bude se věnovat účastníkům, pohlídá, aby se dodržel harmonogram školení a postará se o všechnu potřebnou dokumentaci.

Váš podnik je rodinnou firmou v pravém slova smyslu. Všichni se zapojujete a pomáháte si. Jak důležitá jsou školení, jakožto doplňková služba vašeho poradenství?

Poradenství pomáhá identifikovat problémy a najít jejich řešení. Školení pak usnadňuje klientovi pochopit problematiku a objasnit mu, jak bezpečnost potravin implementovat a proč je tato implementace důležitá. Díky školení pak klienti rychleji a snadněji dodrží vše, co je potřeba k získání certifikace.

Děláme školení pro firmy všech velikostí. Rozhodující je pro nás otázka bezpečnosti potravin a jak je bezpečnost spojena s produktem dané firmy.

S čím nejčastěji mají vaši klienti problém?

Myslím, že nejčastějším problémem, kterému čelíme, je nejistota. Potřebujeme, aby pochopili, že budou muset investovat čas, zdroje a samozřejmě i peníze. Poté, co si toto klient uvědomí a přijme tento fakt, můžeme pokračovat.

Klientům také vysvětlujeme, proč je certifikace důležitá a že se díky ní stanou pro své kupující atraktivnější. Jakmile ji získají, zvýší se zájem distributorů o jejich produkty. Distributoři jim zkrátka budou více důvěřovat.

Pro nás je nejdůležitější ujistit klienta, že investice do našeho programu stojí za to a vyplácí se. Samozřejmě není vše hned a je nutné projít všemi částmi tohoto procesu. Naši klienti se ale také nesmějí bát změn. Pokud chceme, aby se dostavily výsledky, musíme udělat i změny. Všechna ta práce a finance vložené do zlepšení jim přinesou pozitivní změnu: růst společnosti a prodejní příležitosti.

S jakými dalšími překážkami se potýkáte?

Obecně s marketingem, protože se jedná o velmi specifické odvětví. Sociální sítě mohou být užitečné, ale častokrát se nejedná o oblíbenou volbu co se marketingových kampaní týče. Marketing nám někdy zabere mnohem více času a úsilí, než kdybychom prodávali fyzický produkt. Je prostě jednodušší zvýšit zájem o produkt než o službu.

Jak s tímto bojujete a jaký marketing pro vás tedy funguje?

Tipy týkající se potravinářského průmyslu jsme se svými sledujícími sdíleli na LinkedInu a nějakou dobu jsme měli také blog. Hlavně v poslední době se snažíme být v neustálém spojení se svými sledujícími a sdílíme s nimi poměrně hodně obsahu. Využíváme i e-mailový marketing. Doporučení pro nás však funguje nejlépe. Nemusíme v tomto směru téměř nic dělat, odvádíme skvělou práci - poskytujeme kvalitní služby. A to, co tvoříme, necháváme mluvit za nás.

Práce v oblasti bezpečnosti potravin vám nejspíše otevřela oči v mnoha směrech. Změnilo to způsob, jakým jídlo vnímáte a celkově váš vztah k němu?

Můj táta pracuje v potravinářském průmyslu léta. Já o něm nic nevěděla, dokud jsem v naší firmě nezačala pracovat. Dělám spoustu administrativy. Když vyjde nová norma spojená s bezpečností potravin, nebo její aktualizace, procházím novelu a porovnávám ji s naší dokumentací. Mou prací je postarat se o to, abychom měli vše aktuální a také o aktuálnosti naše klienty ujistit. Neustále tedy brouzdám ve vodách předpisů a norem.

Můj táta je mi také skvělým učitelem. Kdykoliv se na něco zeptám, vždy zná odpověď. Toto je zásadní v celém mém procesu učení.

Minulý týden jsem šla na večeři do jedné malé restaurace v Marylandu a všimla jsem si tolika věcí, které u bezpečnosti jídla porušili. Nikdy předtím bych si toho však nevšimla. Někdy se cítím zvláštně a říkám si „Chci tady vůbec jíst?“

Když vnímáte to, jak důležitá bezpečnost potravin v restauracích je, nepřemýšlíte o rozšíření svých poradenských služeb pro tyto podniky?

I když je můj táta v této oblasti proškolen, v současné době program pro restaurace nenabízíme. Zaměřujeme se na výrobny potravin. Rozšíření svých poradenských služeb však máme do budoucna v plánu.

Co bylo tím nejdůležitějším, co jste se v podniku svého otce naučila?

Hodně jsem se naučila o podnikání jako takovém, což pro mě bylo velmi užitečné především v průběhu studia na vysoké škole. Na lekcích ve škole jsme probírali spoustu věcí, které jsem pak mohla v podniku svého táty sledovat. Protože se jedná o rodinnou firmu, jsem zapojena do každodenních záležitostí firmy. Vše, co ve firmě dělám je pro mě nějakou lekcí. Neučím se jen o bezpečnosti potravin, ale o všech obchodních praktikách, které táta využívá.

A poslední otázka, co dělá vaši firmu FSQC úspěšnou?

Nejspíše to, že všichni klienti, se kterými jsme doposud spolupracovali, získali nejen certifikaci, ale většina se také umístila mezi těmi nejúspěšnějšími v bodovém systému dané certifikace. Naši klienti mohou říci: „Pomohli mi. Naučili mě, jak dát systém v mém podniku do pořádku a jak ho spustit.“ To je to, na čem jsme naši firmu postavili a co z nás dělá úspěšný byznys.

Řídíme se motem „Váš úspěch je i našim úspěchem.“