Drsné šéfy nahrazují empatičtí lídři. Vrací byznysu lidskou tvář

Lídři mají jednu skvělou vlastnost

Oni nikoho k ničemu nenutí, nikomu nic nepřikazují, nikoho nepotřebují kontrolovat, nikoho takzvaně neřídí. Oni motivují a jdou v čele týmu, často nezlomným příkladem všem. Pokud svůj přístup dokáží spojit se schopností empatie, má to na výkon celého týmu, který má lídra v čele, obrovsky pozitivní dopad.

Může se to zdát jako bláznovství, ale empatii se dokážeme naučit a můžeme ji trénovat. Empatie je jednou ze základních dovedností komunikace. Taktická empatie je jedním z nejefektivnějších postupů ve vyjednávání. Nebylo to tak vnímáno vždy, ale empatie je dnes jedním z nejdůležitějších nástrojů vedení lidí.

V létě roku 2023 mne v této souvislosti oslovil nejznámější vyjednavač světa a autor naprostého světového bestselleru o vyjednávání „Nikdy nedělej kompromis“ Chris Voss. S tímto bývalým elitním vyjednavačem FBI a některými dalšími světovými odborníky na vyjednávání a komunikaci jsme napsali knihu „Empathetic Leadership“, která na jaře 2024 vyjde v USA a postupně na dalších velkých knižních trzích.

"Empatie je dnes jedním z nejdůležitějších nástrojů vedení lidí."

- Radim Pařík

Kolega není protivník

Manažeři a manažerky firem, a vůbec lidé na vysokých pozicích, jsou velice úspěšní. Jenže nejčastějším nepřítelem úspěchu je právě úspěch. Obzvláště to platí u složitých osobností, které podceňují ostatní a přeceňují sami sebe a své schopnosti. Musejí pak hledat komunikační experty, kteří jim pomáhají postavit mosty mezi vedením a ostatními pracovníky firmy.

Výrazným a problematickým typem složitých osobností jsou paranoidní lidé. Nikomu nevěří a mají neskonalou tendenci neustále všechny a všechno kontrolovat. Ke svému okolí tak přistupují jako k nepřátelům a jsou nekonečným zdrojem konfliktů.

Z jejich přístupu si můžeme odnést jedno důležité pravidlo pro empatické vedení lidí – nikdy k ostatním nepřistupujte jako k protivníkům. Vaši kolegové a váš tým totiž stojí na vaší straně barikády. Účelem je pomáhat si navzájem dosáhnout společného cíle. Nedopusťte, aby docházelo k výmluvám, obhajobám a argumentům. Argument totiž znamená, že já mám pravdu a ty ne.

Nikdy nepoužívejte argumenty, pokud řešíte mezi sebou konflikt a nevracejte se do minulosti, abyste svým kolegyním a kolegům něco vyčetli. To je jistá sázka na rozhoření nesmiřitelného konfliktu. Naopak, naučte se mlčet a aktivně naslouchat.

Vsadím se, že mnoho z vás bude překvapených, jak náročné mlčení je. Průměrný Čech nebo Češka to dokáže možná maximálně 4 sekundy. Pak bude mít nutkavou potřebu překonat „trapné ticho“. Když ale mluvíte, nic se nedozvíte. Jenže jako lídr musíte mít přehled a informační sílu.

Při aktivním naslouchání navíc budujete a prohlubujete s daným člověkem vztah. Jednak mu projevujete respekt tím, že mu neskáčete do řeči a jednak dáváte najevo porozumění, když se bez uplatnění vlastního názoru snažíte pochopit jeho situaci.

Nemoralizujte lháře

Určitě se vám už stalo, že vám v týmu někdo lhal. Obvykle to poznáte, i když nevíte, kde je pravda. Lhář se totiž často prozradí vehementností, s jakou svou lež obhajuje.

Uvědomte si však, že se vám lidé pokouší lhát ve chvíli, kdy cítí sebemenší riziko. Nesmíte podlehnout emocím a předhazovat jim morálku. Oni téměř nikdy nelžou, aby vás poškodili, ale proto, že se bojí vaší reakce. Když nedokážete vytvořit dostatečně bezpečné prostředí, aby s vámi férově a upřímně sdíleli i nepohodlné informace, není to jejich chyba.

Odvoláváním se na morálku byste jim opět dokazovali, jak dobří jste a jak špatní jsou oni. To by zbytečně vedlo k devastaci vztahu. Proto se nikdy nesnažte ostatním dokazovat, že lžou. Uvažujte nad tím, co se jim stalo, že neříkají pravdu. Koncentrujte se jen na svůj cíl. Ptejte se, co je k takovému jednání vede: „Něco mi uniká.“ „Asi tomu nerozumím.“ „Můžeš mi to, prosím, vysvětlit?“ Dejte jim šanci, aby se z této „ulhané“ situace dostali sami.

"Lidé nelžou, aby vás poškodili. Lžou, protože se bojí vaší reakce."

- Radim Pařík

Už tady je naprosto zřejmé, že empatii jde opravdu trénovat. Je to totiž o řízení emocí. Pokud nezvládnete ty svoje, těžko ukočírujete emoce ostatních. Snad každý zažil situaci, kdy druhý reagoval na vypjatou diskusi slovy: „Uklidni se a začni používat mozek.“ Někteří to neradi uslyší, ale tahle věta funguje jen jedním způsobem. Jako rozbuška emočního granátu, který se ve vás postupně vytvořil.

Ve velké většině případů používáme k reakcím a rozhodování emoce. Rozum je v podstatě jen dobrý lhář.

Představte si následující situaci:

Všechno vás v týmu začíná štvát, přes rutinní práci se kupí drobné problémy a narůstá frustrace. Nejvíc alergičtí jste na osobní výlevy kolegů a svého šéfa. Když si k vám ale během oběda sedne a zeptá se, jak se vám v týmu líbí, objeví se ve vás strach o vlastní pozici a odpovíte: „Hele super, hlavně teď ty sdílené time sheety, to si myslím, že hodně pomůže efektivitě. Máme všichni konečně lepší kontrolu v celém našem týmu. Možná jen ty saláty v kantýně by mohly být čerstvější.“

A pokud jste tohle nezažili, ruku na srdce, kdo z vás řekne při nedělním obědě mamince, že ta svíčková je moc tuhá?

Naučte se řídit emoce

Ke stabilizaci emocí patří mnoho taktik.

Těmi nejznámějšími jsou:

• Zrcadlení – Opakujete poslední tři až čtyři slova druhého na důkaz, že ho posloucháte.
• Obejmutí – Asi nejstarší manipulativní technika, která říká, že poděkování se nikdo nedokáže ubránit.
• Etiketování – tedy pojmenování emocí. Emoce, když ji pojmenujete, totiž ztratí na své síle. Zkuste to u sebe. Pokuste si uvědomit, jaká emoce s vámi momentálně zametá a nahlas ji pojmenujte.
• Nesouhlas vyjádřen s respektem – Když s někým musíte nesouhlasit, udělejte to s respektem. Každý totiž máme své světonázory a postoje. Každý jsme prošli trochu jiným životním osudem, a tak ani není možné, abychom s každým úhlem pohledu souhlasili.

Upřímně, život by byl nuda, pokud bychom v něm měli se vším jen souhlasit. Proto, pokud nesouhlasíte, vždy to udělejte s respektem k hodnotě myšlenek, úhlu pohledu nebo víry komunikačního partnera, ať je to člen vašeho týmu nebo člen rodiny.

"Když s někým musíte nesouhlasit, udělejte to s respektem."

- Radim Pařík

Pravidlo, které jsem si odnesl z vyjednávání podle Mossadu

První dojem je důležitý. Jenže jde postupně opravit. Poslední dojem opravit nelze. Je proto mnohem důležitější.

Kdyby se za dveřmi zasedací místnosti odehrálo cokoliv, nikdy neodcházejte s bouchnutím dveří. Zabouchli byste je totiž za svými kolegy. Jenže s nimi budete muset opět spolupracovat. A špatný poslední dojem vám budoucí situaci ani práci neulehčí.

Nechte si tedy dveře otevřené a vždy odejděte s respektem k druhé straně. Nic vás to nestojí a vyděláte na tom.