Ahoj, tady Jana, projektová manažerka.
Minule jsme mluvili o benefitech, které zaměstnavatel nabízí svým zaměstnancům.
Co se dozvíme dnes?
Zádrhel v Petrově firmě
Zima se letos nemůže rozhodnout, jestli je, nebo není. Nám s Petrem ale blátivé první měsíce roku nevadí, stejně jsme většinu dne v kanceláři. Máme toho jako vždy oba až nad hlavu.
Petrovi se nedávno podařilo přesvědčit šéfa, aby začali ve firmě používat CRM a zbavili se tak různých nedorozumění a zmatků. Nemohl se dočkat, až si práci usnadní, ale nakonec se objevil malý zádrhel.
“Já myslela, že už bylo vedení pro,” reagovala jsem překvapeně. “Co se změnilo?”
“V podstatě se nezměnilo nic,” vydechl Petr a unaveně se natáhl na gauč. “Víš, jak vždycky říkám, že máme ve firmě spoustu volnosti, plno lidí pracuje z domova a tak dále?”
“No jasně, máte to v tomhle ohledu vážně moderní.”
“Je to skvělé, ale narazili jsme teď trochu na problém. Pár kolegů je zvyklých začínat v práci později a po odpoledních nebo večerech dodělávat některé úkoly z pohodlí domova.”
“No a? eWay přece mohou mít na více zařízeních. V čem je problém?” nechápala jsem.
“Je mezi nimi několik milovníků Applu. Doma mají MacBook a odmítají si denně tahat domů pracovní notebook jen kvůli novému software. A eWay zkrátka není pro Mac. Ach jo, fakt jsem myslel, že jsme našli řešení a budeme mít konečně ve všem pořádek, ale teď to takhle zamrzlo.”
Novinka
“V tom případě je na čase, abych ti prozradila novinku, kterou se chystáme v nejbližší době vydat,” usmála jsem se na Petra. “Aspoň si na tobě vyzkouším svoji novou prezentaci. Ještě ji nikdo neviděl.”
Sledována Petrovým nechápavým pohledem jsem zhasla světlo v obýváku a spustila PowerPointovou prezentaci na svém notebooku.
“Dovol, abych ti představila eWay- CRM Web Access!”
“Počkej, Web Access? Jakože se dostanu do eWaye jen přes nějakou webovou stránku?”
“Je to přesně tak, jak říkáš,” potvrdila jsem. “A ještě mnohem lepší, ale to si hned ukážeme. Důležité je, že vaše firma může v klidu začít CRM používat a vaši MacBookaři neztratí svobodu a důvěru, na kterou jsou zvyklí.”
Překvapení
Petr měl velkou radost a hned druhý den to navrhl v práci. Naštěstí vedení firmy sdílelo jeho nadšení a ruka byla v rukávě.
Poslal mi SMS: “Šéf řekl, že jdeme do toho. Díky Jano, zvu tě dnes na večeři.”
Pousmála jsem se. Petr pro firmu, kde pracuje, skutečně dýchá. Vždycky má z úspěchu takovou radost, kterou přenáší i do osobního života. To jsem ale ještě nevěděla, co mě večer čeká.
“Jano, vlastně jsem tě na večeři nepozval jenom kvůli tomu, žes mi pomohla přesvědčit firmu k implementaci softwaru,” přiznal se po dezertu Petr.
“Ne? Mě by to ale vůbec nepřekvapilo,” zasmála jsem se.
Petr se zvedl ze židle, aby přede mnou v následující chvíli poklekl. Rozbušilo se mi srdce.
“Už jsem to chtěl udělat nějakou dobu, ale říkal jsem si, že je brzo. Naše poslední dny mě ale jen utvrdily, že jsi úžasná žena, s níž bych chtěl strávit zbytek života. Vezmeš si mě?”
Samotnou mě překvapilo, jak rychle a bez rozmyslu jsem vyhrkla: “ANO!”
